Jarní tábor, 1.-5.2.2010

Autor: Míša <misa4507(at)seznam.cz>, Téma: Kronika, Zdroj: Ťapka a Míša, Vydáno dne: 12. 02. 2010

Úderem 9:01 hodin v pondělí ráno 1. února jsem já, Louda, Sirka a Junior vyrazili ve vlaku směr Olomouc. Cesta nám krásně ubíhala a než jsme se nadáli, měli jsme před sebou krásnou dřevěnou chatu uprostřed zasněžené krajiny. Přemovo auto nám hlásilo, že i ostatní – Přema, Lepid a Svišť dorazili také.

Ubytovali jsme se tedy, udělali si polévku a Přema nám přečetl Abecedu Líhně, tedy pravidla a poučení jak se správně chovat na chatě. Už ten název Líheň zní alespoň pro mě jako z nějaké pohádky. První večer bylo v úmyslu jít spát brzo, že bychom druhou noc jeli non stop, neboť Sirka měl odjíždět v 4:30 na Vysočinu. Plán však nevyšel a my ulehli poprvé do svých spacáků po půlnoci. Hráli jsme především karetní hry jako Blba, 6 Bere a ukončili to pěknou partičkou v Citadele.

Na úterní ráno byla připravena mňam snídaně, udělali se balíčky s jídlem a kolem 9:30 naše banda vyrazila na očekávaný výlet. Jarni taborPřímo pohádkovou krajinou nás provázel Louda. Dech beroucí výhled z některých kopců na krajinu před námi byl neopakovatelný. Jednou jsme si nebyli jistí svým směrem a byl tedy vyslán Sirka, který se měl vrátit, jakmile ujde 100m. Ale i taková Sirkova výška převyšuje nás ostatní a i on tedy místo 100m ušel metrů 1000 a my mezitím trávili čekání debatou a vtipy od Juniora. Nakonec nás Sirka zavedl přímo k lomu. No lom, člověk si řekne lom, ale tohle bylo taky úchvatné. Strmá stěna téměř 100° se před námi tyčila jako nějaká hradba. Zasněžené jezírko tomu dodávalo opět pohádkovou senzaci. Přema nelenil, udělal jeden obrovský krok a už se tvořil vyšlapaný nápis na rovném místečku před stěnou. Nápis 45. OLM to vystihl. Poté už jen stačilo vylézt kousek a vše vyfotit.
Následovala svačinka, kde jsme si prohlédli pár úlomků, jenž někteří z nás si odnesli i domů a další pochod nám neunikl. Stoupali jsme svižně vzhůru, kde na nás čekala tak trochu schovaná jeskyně. Nejprve jsme ji nemohli najít, ale nakonec se nám to podařilo a my se zasněženým otvorem dovnitř. Jelikož nám bylo líto ničit přírodní výzdobu zmrzlých krápníků a sněhové pokrývky u vstupu, koukali jsme se pouze z venku, udělali několik fotek a poté se už vydali na cestu zpět.
Na křižovatce jsme se rozhodovali, zda pokračovat na zříceninu nebo se vrátit do chaty. Přece jenom bylo dost hodin, měli jsme s sebou Juniora a čekalo by nás dalších 5km na zříceninu a pak 12km nazpět do chaty. Domluva nakonec byla taková, že já, Louda a Lepid jsme vyrazili směr zřícenina, zbytek směr chata a poté že pro nás Přema dojede v autě s Juniorem na zříceninu a vezme nás poté na chatu. Tak se také stalo.
Jarni tabor_2 Naše trojka nejprve trochu zabloudila až k lomu, kde se těžilo kamení, ale my jsme se nedali, kousek se vrátili a poté vyšlapali na zříceninu po svých pěkný kopeček, kde se naše nohy bořily hluboko do sněhu. Na vrchu, kde původně stával kdysi hrad, nebylo moc k vidění, neboť sníh zahalil krásu pozůstatků, ale přeci jenom nám v paměti i na fotkách uvízl obrovský dub, jenž se rozrůstal do 5-ti kmenů. Je mi líto, že kvůli kamení, jenž se těží v lomu pod kopcem, bude brzo celý kopec zničen.
Na chatě už Svišť a Sirka hráli po dobu naší nepřítomnosti Ligretto. My si dali jídlo a večer dělali Bilbinův test osobností. Celkem zajímavá záležitost. Večer opět nějaké karetní hry a spánek.

Ráno jsme se probudili už bez Sirky, který odcestoval a my se pomalu připravovali na příjezd vlčat, Míši a Piskoře. Původně chtěl pro ně jít Lepid, ale bohužel ho přemohla Přemova strava, které se přejedl a nemohl tedy jít on.

Ťapka

 

My jsme se sešli na vlakovém nádraží ve Zlíně v 13:30. Kromě mě a Piskoře tam byla ještě Miška, no a samozřejmě vlčata – Zbyňa, Honza a Marek. Vlakem jsme vyjeli do Otrokovic, tam se od nás sice oddělila Miška, ale my jsme pokračovali do Olomouce. Tam jsem po drobném hledání našel zastávku pro náš autobus do Bělkovic, na a tím jsme se nakonec i svezli. Do Bělkovic nám mezi tím šli naproti Ťapka s Loudou. Netrvalo dlouho a taky jsme dorazili do té krásné dřevěné chaty, která měla být naším domovem na příští 2 dny. Trochu jsme se ohřály, ubytovali se, řekli si, jaké na chatě platí pravidla, a už jsme opět vyrazili ven. Tam se nám mezitím setmělo a tak to bylo o trochu strašidelnější. Vyblbnuly jsme se ve sněhu, zahráli si schovku a celkem znaveni jsme se vrátili zpátky do chaty. Tam už na nás čekala svačina. Poté se zahrály nějaké karetní hříčky a během nich se pomalu začínala vařit večeře, na tu dnešní připadla výtečná krupice. Po večeři se ještě zahrálo Městečko Palermo v Piskořově režii. Poté se většina uložila ke spánku, poslechla si pohádku a v cuku letu usnula. Ti otrlejší zůstaly ještě na pár her Sabotéra. Páni řeknu vám, že to byl občas souboj s napětím až do konce. To byl jeden z nejlepších sabotérů, co sem zatím hrál.

Ve čtvrtek ráno se ukázalo, stejně jako jsme předpokládali, že první vzhůru budou vlčáci. Nu a tak jsme byly donuceni vstávat, ale stejněJarni tabor_4 bylo už po 7 tak to nebylo až tak strašné. Následovala snídaně, pak vyčištění zubů. Poté jsme si venku zahráli hru Běhací tetris. V podstatě šlo o to, abychom z určitých míst nosili papírky s kostečkami a poté se je snažili skládat tak, aby jich bylo co nejvíc stejné barvy u sebe. Myslím, že jsme se při tom hodně pobavili. Potom si vzal na starost Přema. Společně se přiučili a zopakovali si nějaké věci z oblasti zdravovědy. Někteří z roverů se sami zabavili a zbylí se pustili do vaření. Na oběd byly myslím špagety. Po obědě jsme si zahráli přemýšlecí hříčku město, moře. No, a abychom si hlavu procvičili ještě víc, šly jsme ven a tam jsme přenášeli kratičkou zprávu od člověka, který ji říkal pořád do kola, ke člověku, který ji kontroloval. Fígl byl v tom, že bylo nutné si části zprávy zapamatovat. No řeknu vám, až tak jednoduché to nebylo. Poté si ještě vyzkoušeli něco ze svých dovedností, a to při programu Sviště a Piskoře, při kterém byly zábavně zapojeny šifry. Během odpoledne se od nás ještě odpojil Lepid, který musel odjet. Pak už jenom na nás čekala jenom večeře, po večeři pohádka a šupem na kutě. Roveři si ještě dali něco z Ťapčiného programu, ale brzo taky celkem unaveni zalehli do spacáků.

Když jsme se v pátek ráno probudili, tak nás bylo opět o jednoho méně. Tentokrát o Přemu, který musel do Brna. Měl se však odpoledne ještě vrátit....Jarni tabor_3 Na snídani jsme si dali vánočku s marmeládou. Poté, protože nám došla voda, vydali jsme se do studánky. Když jsme se vrátili, zůstali kluci ještě venku, a protože venku tálo a sníh tak díky tomu zmokřal, daly se tak válet sněhové koule. To se kluci vyřádily. Poté co došli do vnitřku a převlékli se do suchého, bylo na čase se pomalu začít balit. Já s Ťapkou jsme jim s tím pomohly a tak nám to moc dlouho netrvalo. Pak už jenom oběd začít uklízet a ti co jedou autobusem, se už musí vydat na cestu. Odchází Louda, Ťapka, Piskoř a všechny vlčata. A tak na ten zbytek zůstáváme tři. Po chvíli přichází Přema a pomáhá nám s úklidem. Jakmile je vše uklizené, nanosíme věci do auta a také vyrážíme domů.

Závěrem snad chybí říct, že to byl velmi pěkný jarní tábor, a hlavně plný sněhu tak jak už dlouho ne. No a ještě je důležité říci, že se nám podařila i nová přezdívka. Od tohoto tábora se Zbyňovi nebude říkat Zbyňa ale Kohút.

Míša

Hefty:

* „JÁ MÁM O ČÍSLO MENŠÍ A NÉ VĚTŠÍ!“ (Junior)
„TO SE STÁVÁ I V LEPŠÍCH RODINÁCH.“ (Louda)
„NO DOVOL?“ (Lepid)

 

* „JE TU NĚCO ŠPINAVÉHO?“ (Sirka)
„JÁ!“ (Junior)

 

* „OSM LIDÍ TADY NIKDY NEBUDE.“ (Lepid)
„JAKTOŽE? ZÍTRA PŘIJEDE PISKOŘ A BUDE NÁS OSM.“ (Sirka)
„NO TAK ZÍTRA…!“ (Lepid)
„LEPID UŽ MÁ ČTVRT NA SMRT.“ (Přema)
„TAK TO PŘIDEJ, CHLAPČE!“ (Lepid)

 

* „TO SE VÁM TO BAVÍ, NAD PLNÝM TALÍŘEM O VÁLCE!“ (Lepid)

 

* „JÁ NEMŮŽU MLUVIT, JÁ NEMÁM LŽIČKU.“ (Louda)

 

* „KAM NEMŮŽ ĎÁBEL…“ (Lepid)
„…TAM POŠLE ŤAPKU.“ (Louda)
„PÍŠU.“ (Přema)
„GR!!!“ (Ťapka)
„COPAK, DRAHÁ?“ (Louda)