Víkendová šlapačka (18-20.6. 2010)

Autor: Sirka <matousek158(at)seznam.cz>, Téma: Kronika, Zdroj: Mnějéša, Vydáno dne: 24. 06. 2010

Tož tu je přepis celého zápisu do kroniky. Doporučuju si to vychutnat z kroniky, ale pakliže to po mně(právem) nemůžeš přečíst, tak je tohle pro tebe správnou volbou ;)

Nuže: Vše začalo na vl. nádraží, kde jsme se sešli v celkem malém počtu: Vítající Přema, Lepid, Sirka, Míša, Mnějéša. V Malenovicích se přidal Svišť. To bylo.(jó ještě bych rád připomenul výtky, které padly na adresu Svišťovu-málo skautů; a Sirkovu-málo skautek xD). To bylo, jak už jsem psal. A co je? Co se děje zrovna teď? Hery-jediný skaut, kterého jsem opomenul zmínit maká na plnění úkolů se Svištěm. "Do krku když řízneš, tak vyteče." Poznamenal teďka Svišť. "Já mám takovou úchylku", řekl na to Lepid. A Svišť dodal: "To bude zápis, jak buřt." Nevím sice, co to znamená, doufám ale, že něco pěkného. Tak putujeme dále a Olomouc se kvapem blíží.

Sotva jsme si s Jedlíkem srdečně potřásli levicí a nastoupili do dalšího vlaku, tak bohužel přišla i první ztráta. Opustil nás Přema - čest jeho památce. Co na tom, že jsme se s ním hned schledali. Už se máme rozjet z Olomouce, když Hery vytahuje první fet. A Sirka začíná fotit. Zrovna teď mě. Čekáme na rozjezd a už začínají první filosofické debaty o trakařích a autech. Teď si otevřel pán záchod. A záchod nám sežral Heryho. Na posledí chvíli přistoupila dost zajímavá postavička - od pohledu komediant. A taky že ano. Neuplynula ani minuta a začal si tropit z vedle sedícího Sirky šprýmy. Napodoboval ho, vyplazoval na něj jazyk a vystrkoval červený klaunský nos, polil Sirku trochou vody, jenž tryskala z květu fialky, co měl na saku a všelicos dalšího. Vrcholem bylo, když si dosti znervóznělý Sirka vyndal jablko a začal ho ukusovati - snad pro uklidnění. Jablko mu poznenáhlu explodovalo v ruce a pokrylo jej zbytky. Ulepený Sirka snad neviděl nic krásnějšího, než odchod tohoto komedianta, který hned na příští zastávce odešel(lépe řečeno-vypařil se). Zanedlouho jsme vystoupili i my. Stanuli jsme na peróně vesnické stanice. Celou situaci ověnčila Přemova slova: "To je ale prdel světa" a ani básník by to nevystihl lépe. Chvíli jsme se motali po vesnici, scháněli česnek, cestu, kamení a pak se vydali na cestu. Po pravici se brzy oběvilo hřiště, tak jsme si tam zahráli jakousi házenou. Po chvíli jsme dorazili do místa, které mělo být naším tábořištěm. A bylo. Tam jsme oheň rozdělali, po tom co začalo pršet, tak jsme i stany postavili a dali se do vaření a bylo veselo. Déšť se hned přehnal a my dělali lahodné špízy, těstoviny i zbrusu nové Lepidovo rejžové jídlo. Mezitím se u ohně debatovalo a z Přemových úst zazněla i 3 památná slova (heslo dne a heslo celé víkendovky) :"Pustina" a "žádná křeč." Heslo akce bylo jasné, ale co mělo znamenat slovo pustina? Zatím je to záhadou. Mezitím se notně setmělo, tak jsme zpáchali hygienu, my s Lepidem se okoupali v říčce a pak jsme zalehli. Někteří do stanu, jiní pod širák a do našich snů se ozývalo houkání nedalekého vlaku.

Druhý den jsme chvatně vstali, a vyrazili na průzkum kamenných proudů. Poté jsme počkali na cikána a konečně vyrazili. Cesta ubíhala, bylo zamračeno, takže žádné vedro. Dorazili jsme na Malý Rabštein, kde jsme obdivovali horolezeckou skálu. A pak dál a dál přes kamenný most až k prameni pro vodu. Po cestě jsme se dozvěděli heslo nového dne(zvítězíme) a pochopili heslo dne předešlého. Tento den jsme totiž potkali spoustu lidí, včera nikoho. Naše tábořiště bylo opravdu pustinou. Jak to ale mohl Přema vědět? Záhada mi vrtá hlavou a pokračuji k prameni podle rady jakéhosi chataře: po cestě, po lávce, doprava, doleva(!!!) a po dřevě. A pak dál a dál.

"A tu! Hle! odbočka!" Řekl Svišť, a my zrovna potřebujem plác na vaření. A tak bylo oběveno nádherné místo. Zde se udály špagety, kaše, polévka a výborný salát. "A budu starý muž." Na pláž svítilo sluníčko a my si šli zrovna před chvílí zahrát na blbce. Brzo asi půjdem, ale mně se nechce. Je tu krásně. Jdu ostatní poslouchat, ať můžu zapsat nějakou pikantnost ;): Lepid je tu jako na hawai-dělá jakýsi huhu taneček u ohně. Sirka si brouká a u toho jen tak stojí a kouká do vody. Pak pronese:"To je škoda, že se to samo(nádobí) neumyje." Hery sedí na stromě nad vodou. Přema čistí kotlík. Svišť kouká na blankytné nebe a říká:" Zatím jim ta předpověď nevychází, má být zataženo." A leží dál. Jedlík chroupe jablko. Je tu fajn. A jsou tu raci(my dokonce vařili špagety z vody z řeky). Po chvíli ale budem muset vyrazit.

Tak máme další kousek. A já jsem poprvé sám. Ale je mnou Jedlíkův a Přemův batoh i s dobrotama :) A proč sám? Našli jsme 2 cesty na Hrubou vodu, tak jsme se rozdělili a prubli obě. A ti dva hledají zbytek(páč my jsme v cíli a oni nikde). Nějaký soused, jako na potvoru, musí začít síct trávu zrovna teď, když si tady hovím. Třeba, když se budu dostatečně soustředit, tak mu exploduje hlava. Nestalo se. Teď mě napadá, že když těm ztraceným napíšu, tak si to přečtou(nebo to podvědomě ucítí) a vrátí se, nuže:" Pojďte za námi, čekáme u cedule!" A došli jste. A šli jsme dál. Naši cestu lemovaly mosty, včetně velmi nízkých. "2,2m; to bych se měl vejít." Řekl pod jedním podchodem Sirka. Cesta nás zavedla k secesnímu nádraží a dál k hradu Hluboký. Tam jsme došli jen 4-ři, zbytek zůstal hovět dole. Z hradu zbyly základy(na vojenském území), tak jsme se podepsali do NK. A dozvěděli se fakt, že Zikmund odkázal hrad Janovi ze Sovince, ovšem pod podmínkou, že ho nesmí opravit.

Za další chvíli jsme si postavili tábořiště v lese. Hery šel na jeho budoucí místo napřed, tak jsme řekl:"Je to hrdina." "Nebo dezertér." Doplnil Sirka. Na tábořišti vznikly takové věci, jako sekaná s bramborama, rejže na sladko a především kyselkáče. Po těch dobrotách jsme dlouho nebděli a šli spát. A druhý den-teď- vyrazili. "jsem online" a píšu "just in time." Po krátkém putování, jedné zastávce na hovítku a krátkém bloudění jsme zastavili na oběd na jednom kouzelném místě-na Kartouzce. Je to pozůstatek kláštera, opravdu nádherný. Počítali jsme tu(ano zrovna TU sedím a koukám do ohně) ohniště, Přema mi chtěl do jídla proradně vpašovat maso tvrzením, že halušky bez špeku nijak nechutnají a vůbec, je tu pěkně. Měli jsme halušky s brinzou, Lepid s Herym špagety na sladko, Svišť se Sirkou zelenino-masovou polévku. Máme skluz, tak musíme pospíšit. Další cíl-kopeček(svatý)!

Tož jsme tu. Cesta sem byla pěkná šlapačka. Tady jsme navštívili kostel, který je ryze barokní. A je to chrám. Tedy "bazilika minor". Teď čekáme na bus. Přema čte o tom klášteru který postavili, pak ho obsadili husiti, olomoučtí(co jej postavili) ho vykoupili za 6000 dukátů a pobořili, aby ho už nikdo nezneužil. Jeli jsme vlakem z5 do Zlína, cestou se bavíc blbcem(na blba). Teď stojíme v Otrokovicích a milovaný Svišť nás opustil. A já jsem hudbou budoucnosti (minulosti). "Má milá kroniko. To byla zase blbost co Přema řekl." Řekl Přema, ale já si to nemyslím. Na lidech zahleděných do dáli není nic špatného.

O pár chvil později jsme dorazili do Zlína a na nádraží se rozloučili jak se patří-pokřikem(který je pro mě novinkou :) My s Herym jsme si ještě pár chvil prohlíželi kroniku a pak se rozloučili. Tím tato výprava ( nádherná VŠ) končí a s ní i tento zápis, tak brzy na viděnou ;)

Mnějéša